Za zámeckou minulostí Hradozámecká noc 2015 – sobota 29.8.2015

MUČÍRNA

Vítáme Vás v Častolovicích! Tuto místnost nazýváme „Mučírna“, protože zde Vás návštěvníky v podstatě tak trochu mučíme informacemi a daty o historii zámku. Takže pokud se Vám bude zdát, že už těch informací bylo dost, stačí říct. Historie zámku sahá až do 13 století, kdy se zde nacházela vodní tvrz, kterou vybudovali páni z Častolov, po nichž získalo toto místo své jméno. První písemné doklady pocházejí z roku 1342, kdy Jan Lucemburský (1310 – 1346) povýšil ves Častolovice na městečko, v té době je jako majitel zmiňován Půta I. z Častolovic.

Během 15. a 16. století změnilo častolovické panství několikrát majitele. Nejvýznamnějším z nich byl český král Jiří z Poděbrad, jehož první žena Kunhuta byla z rodu Sternbergů. Jiří z Poděbrad udělil Častolovicím znak, zlatou rybu v modrém poli probodnutou šípem, který je umístěn nad vstupními dveřmi do místnosti.

V roce 1495 zakoupil Častolovice Vilém z Pernštejna, který se však o ně příliš nestaral. Tvrz chátrala a ztratila obranyschopnost. Majetek se dostal do rukou Královské komory a v roce 1584 od císaře Rudolfa II. koupili zpustlou tvrz bratři Oppersdorffové (čti Oprštorfové).

V období mezi lety 1588 a 1615 nechali Jan Bedřich z Oppersdorffu a jeho žena Magdalena z Donína postavit na místě zpustlé vodní tvrze renesanční zámek. Jeho původní podobu můžete vidět na obraze z roku 1696, umístěném vedle vchodu do místnosti. Na protější stěně jsou erby bývalých majitelů Častolovic, které byly namalovány v současnosti.

Roku 1684 se častolovické panství stalo majetkem hraběcího rodu Černínů z Chudenic.

Roku 1694 zakoupil panství nejvyšší pražský purkrabí Adolf Vratislav Sternberg

Sternbergové se aktivně účastnili politického a veřejného života a přispěli také k rozvoji vědy a kultury. František Josef Sternberg Manderscheid a bratři Kašpar Maria a Jáchym Sternbergovi se podíleli na založení společnosti Vlasteneckých přátel – podíleli se na založení Národního muzea a Národní galerie v Praze. Kašpar Maria (l761-1838), botanik, numismatik a paleontolog, přátelil se např. s Alexandrem Humboldtem a s J. W. Goethem. Ze svých cest po Himalajích si přivezl amerelisi, květinu, ktera vypadá jako žlutý krokus a byla pojmenována Sternbergia lutea. Před deseti lety je našla Diana Sternbergová ve vile EMO v Itálii u své kamarádky, díky tomu a daru od hraběnky EMO na podzim amarelis kvetou před zámkem

S Častolovicemi jsou spojena jména významných osobností české kultury: Bohuslav Balbín (1621 – 1688), jezuitský historik, který se zasloužil o šíření a studium češtiny a slovanských jazyků. Josef Dobrovský (1775 -1829), autor Dějin české literatury a Německo-českého slovníku. A pobýval zde i František Palacký (1798-1876), archivář hraběte Františka Josefa Sternberga Manderscheida, díky jehož doporučení se později stal českým historikem u dvora.

Častolovický zámek byl dvakrát částečně přestavěn. Poprvé v druhé polovině l9.století za Jaroslava Sternberga do tehdy módního anglického neogotického stylu (malá fotografie mezi zdobenými talíři) a po druhé za Leopolda Alberta Sternberga (1865-1937), který se zámku pokusil navrátit zpět jeho renesanční podobu (na zdobených talířích). Malý akvarel pod nimi ukazuje, jak vypadal zámek Častolovice v 18. století.

V období německé okupace za druhé světové války byl do Častolovic dosazen nucený správce. Leopold František Sternberg (1896-1957), musel zámek opustit, protože podepsal spolu s několika dalšími členy starých českých rodů, Prohlášení o své příslušnosti k českému národu a podporu samostatnosti českého státu. Toto prohlášení umožnilo v roce 1992 rodině získat v restituci majetek zpátky. Po skončení války se rodina Sternbergových do Častolovic vrátila, ale v roce 1948 zámek byl znárodněn státem Leopold Sternberg, jeho žena Cecilia (1908-1983) a jejich dcera Diana emigrovali do Francie, Spojených států a na Jamajku, kde je Leopold Sternberg i pochovaný.

Leopolda Sternberga, otce současné majitelky, nám představuje velká olejomalba, kde je zobrazen jako osmnáctiletý důstojník rakousko-uherské armády v roce 1917, bojující v bitvě na Bukovině během první

světové války. Tady mu museli amputovat nohu. Jeho matka Franziska, roz. Larisch, to nedovolila: “Můj syn bude stát před bohem a před lidmi na dvou nohách.“ Leopold přežil, ale měl po celý život následky. Portrét jeho ženy Cecilie, rozené Reventlow-Criminil, se nachází vpravo u okna. V ruce drží jednu ze svých sošek, které modelovala. Obraz je dílem malíře Koshuta z roku 1946.

V roce 1957 se Franziska Diana Sternbergová provdala za Američana Harryho Phippse, jazzového hudebníka, pocházejícího z bankéřské rodiny. Po jeho smrti v roce 1963 se i s malou dcerou Alexandrou přestěhovala do Londýna. Do Čech se poprvé vrátila v roce 1988 s výpravou Helsinského výboru za lidská práva, jejímž předsedou byl Karel Schwarzenberg, a při té příležitosti se setkala s disidenty a seznámila se s paní Olgou Havlovou, se kterou po roce 1990 vytvořila Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové.

SCHODIŠTĚ – snahou paní Sternbergové je, aby byl zámek přístupný naprosto všem, z toho důvodu nechala na schodiště instalovat plošinu pro vozíčkáře a pro nevidomé připravila speciální hmatové prohlídky. Nyní si prohlédneme jednotlivé místnosti, které v dřívějších dobách sloužily jako reprezentativní prostory. V minulém režimu Památková péče nechala některé místnosti přístupné veřejnosti.

ODPOČÍVADLO

Na levé stěně je zavěšen portrét Adolfa Vratislava Sternberga, který roku 1694 zakoupil častolovické panství.

DÁMSKÝ POKOJ – foto depozitář

Nacházíme se v prvním pokoji, který vznikl a byl zpřístupněn veřejnosti až po restituci, po roce 1992.

Poprosím Vás, abyste si prohlédli vystavené fotografie, které odteď nalezneme v každém pokoji.

Na fotografiích uvidíme historický vývoj pokoje a máme možnost porovnat s dneškem, dle současné majitelky paní Diany Phipps Sternbergové.

Obrazy a nábytek pochází většinou z 18. století.

Vedle oken jsou umístěna italská zrcadla s konzolovými stoly ze 17. století, která zakoupila Diana Sternbergová v roce 1958 se svým manželem ve Florencii a přivezla do častolovic v r. 2000, kdy prodala svůj londýnský dům.

. – jedno sklo je moderní a druhé originální.

Ptáčci na poličkách

jsou z míšeňského a starovídeňského porcelánu a patří do sbírky Cecilie Sternbergové.

Poličky na zdi vyráběla v r. 1945 sama Cecílie Sternbergová a umístila je do jejich nově zařízené jídelny (dnešní kuchyně za restaurací) – nově malované stromech namalovala anglická malířka – Rosie Mennem (se kterou paní Sternbergová spolupracovala v Anglii).

Cecilia Sternbergová se po smrti svého manžela odstěhovala do Londýna, kde později napsala knihu Cesta o kontrastu života na zámku a v emigraci. (Prodáváme ji v pokladně.) Cecílie Sternbergová zemřela v Londýně v r. 1983.

REPREZENTAČNÍ LOŽNICE – depozitář

(dříve VSTUPNÍ HISTORICKÁ EXPOZICE)

Když p. Sternbergová přišla po r. 1992 na zámek, v této místnosti byl také depozitář.

V něm Diana Sternbergová našla část původního nábytku, který nechala zrestaurovat nebo které sama opravila a navrátila je do expozice.

Paní Diana Sternbergová je známou bytovou architektkou, napsala knihu s názvem „Affordable Splendour“- Krása, kterou si můžete dovolit. Pojednává o tom, jak si levně upravit interiér. Kniha vyšla v Evropě i v USA. Zisk z jejího prodeje posloužil při obnově zámku. Mezi jinými paní Sternbergová navrhovala interiéry pro filmového producenta Sama Spiegela. Zařizovala pro něho byt v Londýně, New Yorku, dům ve Francii a loď. Aranžovala i jeho Oscary, kterých měl osm. Pro spisovatele Gore Vidala zařizovala dům v Hollywoodu a Římě.

Pomáhala manželům Havlovým se zařizováním interiérů na Pražském hradě a v Lánech. Své zkušenosti využila při ztvárnění interiérů zámku v Častolovicích i přilehlého zámeckého parku.

Rozšířením a oživením expozice by ráda umožnila návštěvníkům nahlédnout do dřívějšího života na zámku a zároveň by chtěla vzdát hold svým rodičům, kteří Častolovice milovali, dvakrát je vybudovali a dvakrát je museli opustit.

ZLATÁ LOŽNICE

(dříve ZLATÝ ROKOKOVÝ SALON)

Pokoj nesl název podle sedací soupravy, kterou uvidíme v následující místnosti. Poloprázdný pokoj a bílé zdi, na kterých visely portréty Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského, které jsou zde stále.

Ve zlacené vitríně jsou keramické figurky a šperky vytvořené a vypálené v peci Cecílií Sternbergovou. Výroba a prodej jejích figurek a později i šperků byly finančním zdrojem, který po roce 1948 živil rodinu v emigraci. Pro zajímavost při pořízení pece na výrobu těchto sošek v bytě v New Yorku po jejím zapojení vyhodila Cecílie pojistky v celém bytovém domě. A ještě jedna zajímavost, dodnes se na Jamajce pro výrobu šperků využívají původní formičky Cecílie Sternbergové.

Mistrovství českých sklářů představovaly dva barokní ryté poháry z druhé poloviny 17. století.

(jeden z nich byl dokonce v roce 1959 vystaven v Moskvě ve velké expozici českého skla)

Lustr, který je vyroben z českého křišťálu, zůstal na svém místě.

ZNAKOVÝ POKOJ

V tomto pokoji je vidět jeden z nejpozoruhodnějších dokladů nejstarší stavební etapy zámku, a to znak iniciátorů této stavby z konce 16. století Oppersdorfů – podle znaku nese tento pokoj i svůj název. Spolu s renesančním vlysem jej objevila Cecilia Sternbergová, když se po válce v roce 1945 Sternbergovi vrátili do Častolovic. Pomáhala s opravami a nechtěně seškrábla větší vrstvu staré omítky. Této události byla přítomna i malá Diana, pro kterou se tento zážitek stal inspirací a ovlivnil její práci.

„Když je něco zakryté, je to chráněné a zároveň může způsobit radost znovuobjevením,“

I tento pokoj prošel změnami. K vidění zde do roku 1989 byla dřevěná vyřezávaná postel z předchozího zlatého pokoje, ke které byla přidána nebesa.

Pár obrazů bylo přidáno, Schönfeldovy obrazy byly původně v Národní galerii.

Byl sem přestěhován jeden z nejcennějších obrazů na častolovickém zámku a jeden z nejvýznamnějších obrazů sbírky rodiny Sternbergů – „Mladý lovec“ od Karla Škréty (1610-1674). Škréta byl znám jako český Rafael a měl velký vliv na české výtvarné umění. „Mladý lovec“ je údajně portrét Jana Adama Sternberga.

(Poznámka: zajímavá je i historie tohoto obrazu, pochází ze sbírky hraběte Christiana Sternberga a v roce 1806 byl zapůjčen do obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel, kde byl stále registrován jako dílo K. Škréty. Po vrácení na častolovický zámek bylo jeho autorství zapomenuto a dokonce jako jeho autor byl uváděn Jan Kupecký. Teprve v roce 1967 profesor Jaromír Neumann slohovým rozborem určil pravé autorství obrazu. Jako významné dílo české barokní malby pak už byl obraz zapůjčen na výstavy do Paříže a v Praze.)

DĚTSKÝ POKOJ

(dříve MALÝ POKOJ)

Velkou změnou prošel tento malý pokoj. Za dob „památkové péče“ zde byla po většinu času umístěna koupelna, která náležela k následujícímu „modrému“ pokoji.

Dnes zde jsou umístěny hračky z konce 19. a první poloviny 20. století.

Z těchto časů je kočárek, ve kterém se vozil malý Leopold Sternberg a jeho sourozenci.

Ovšem většinu takovýchto exponátů památková péče považovala za méněcenné a byly doslova naházeny v depozitáři.

Po restituci je p. Sternbergová opravila a umyla, a umístila je do tohoto pokoje se záměrem, aby zpříjemnila prohlídku dětem. Ne všechny hračky jsou původní, některé zakoupila paní Sternbergová na Portobello Road v Londýně. Domeček pro panenky byl dárek k 5. narozeninám, navrhla ho sama paní Cecílie a připomíná empírový zámek v Kostelci nad Orlicí.

EMPÍROVÝ POKOJ

(dříve MODRÝ POKOJ)

Dveře, kterými jsme právě prošli, zde původně nebyly. Nechal je vybudovat až Památkový ústav, aby bylo možné lépe organizovat prohlídky.

Tento pokoj byl nazýván „Modrý pokoj“ a to pro jeho modré závěsy. První závěsy byly ze sýpkoviny a ušila je po r. 1945 p. Cecílie. Po restituci byly závěsy zničené a p. Diana ušila nové podle vzoru své matky.

Ve vitrínce si můžete prohlédnout šálky na kávu a čokoládu, jedná se o míšenský a starovídeňský porcelán. Uprostřed se nachází šálek se siluetami prince Wiliama a vévodkyně Cambridge. Spojení s britskou královskou rodinou nalezneme právě i v Častolovicích. Dole pod arkádou si rodokmen můžete prohlédnout.

Nábytek v této místnosti je empírový a byl původně umístěn v ložnici a pracovně Cecílie Sternbergové v protějším, rodinou obývaném křídle zámku. Velká postel se skládá ve skutečnosti z dvou spojených postelí. Zbývající nohy v podobě zvířecích tlap byly použity pod „chaise longue“ (čti šezlon), která byla vyrobena později.

Mezi nové exponáty patří:

Nízká vyřezávaná křesla zakoupila na aukci v Palermu hraběnka Hoyosová, babička Cecílie Sternbergové, kterou můžete vidět na fotografii z jejích 80. narozenin. Na aukci se prodával nábytek a vybavení ze tří lodí anglického admirála lorda Nelsona. Hloubka křesel umožňovala pohodlné a bezpečné sezení i při vysokých mořských vlnách. Po smrti hraběnky Hoyosové zdědil křesla její vnuk, hrabě Eddy Bismarck, který je též zachycen mezi členy rodiny na fotografii a jehož dětský portrét jste viděli ve vedlejší místnosti. On je daroval Dianě Sternbergové, která křesla přivezla z Anglie do Čech.

Svatební šaty paní Alexandry, dcera paní Diany, jsou od známého francouzského návrháře Pierra Balmaina z roku 1979.

BIEDERMEIEROVÝ POKOJ

(dříve Malý věžový pokoj)

Tato místnost byla nazývána Malý věžový pokoj. I ta se dočkala velkých změn. Na první pohled to jsou hlavně látkové tapety, které se dělaly po restituci – po roce 1992 dle návrhů paní Diany. Vše se šilo a připravovalo přímo tady na zámku, jak se říká „za pochodu“, aby se nejdříve po restituci zámek opět zpřístupnil veřejnosti. (Zámek byl v restituci předán začátkem května 1992 a už v červenci se opět otevíral pro veřejnost.)

Dvě bývalé spolupracovnice přijely z Anglie a společně s p. Sternbergovou napínaly látku na stěny.

Nábytek v tomto pokoji je převážně biedermeierový.

Pro zajímavost: Častolovický zámek byl jedním z prvních, který měl skříně zabudované ve zdi, což umožňovaly silné zámecké zdi.

VĚŽOVÝ POKOJ

(dříve VELKÝ VĚŽOVÝ POKOJ)

I tento pokoj hned na první pohled upoutá svou novou látkovou tapetou. Látky, které jsme viděli na závěsech a látkových tapetách jsou vyrobené v Čechách, v Tibě Dvůr Králové a Tepně Náchod. Látka ve věžovém pokoji byla původně určena k šití pyžam. Látky byly velice levné a byly použity i na zámku v Lánech a na hradě. Byla potřeba velká kvantita. Nikdy jsme neplatili víc než 25,- Kč za metr. Z jakékoliv látky lze podle starých střihů a návrhů vytvořit.

Věž byla postavena až v rámci novorenesanční přestavby zámku na počátku 20. století. Její zdi jsou tak silné,

protože v měděné kopuli je umístěna obrovská vodní nádrž, která zásobovala celý zámek i kašnu vodou.

– CHODBA

Na svém místě zůstaly obrazy Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka a jeho ženy Lucie Otýlie.

Vilém Slavata byl jednou z obětí defenestrace, ke které došlo v Praze na Hradčanech r. 1618 při protikatolickém povstání.

Vypráví se legenda, že Lucie Otýlie byla tak ošklivá, že když ji malíř portrétoval, musel neustále obraz přemalovávat, protože se paní nelíbil. On, aby se jí nakonec pomstil, zachytil její pravou podobu v obličeji pejska v levém rohu obrazu. Lucie byla velmi zámožná, protože pocházela z rodiny mocných pánů z Hradce.

Původně se do jednotlivých místností vcházelo dveřmi z této chodby. Každé dveře měly nad sebou obrázek – značku, jednalo se především o lovecké motivy a různá zátiší. Nesloužily jen jako dekorace, ale aby hosté rozpoznali a našli své pokoje. Nám se bohužel zachovaly pouze tři.

Naivistický obraz nacházející se nad sbírkou zátek, pochází z 18. století a představuje „Laponské obyčeje“ v létě a v zimě. Nad stolem pod obrazem je umístěn roh velryby narvala, který byl často nazýván rohem jednorožce.

RENESANČNÍ ARKÁDOVÁ CHODBA

Nyní vstupujeme do arkádové chodby. Podobné arkádové chodby byly typickým prvkem na renesančních zámcích. Původně byla arkádová chodba otevřená. Během přestavby v neogotickém slohu v polovině 19. století byla chodba v prvním patře zasklena.

Dvojice zbraní pochází ze 17. století. Větší z nich je tzv. hradebnice nebo také hradební houfnice. Puška byla velice těžká, a proto k manipulaci s ní bylo zapotřebí přibližně 3 dospělých mužů. Než se z ní střílelo, musela být upevněna do tzv. lafety na hradbě. Menší zbraň (tzv. punt gun) sloužila k lovu kachen.

Když se podíváme z oken, na protější straně je vidět „obytná část“. Na zámku zpravidla bydlel nejstarší syn a jeho povinností bylo, aby zde byl schopen ubytovat všechny členy rodiny. V přízemí bydlelo služebnictvo, v prvním patře rodina. Když už se nevešli do prvního patra, bylo koncem 19. století přistavěno druhé patro, které pak využívaly hlavně děti.

Po roce 1948 byla většina zařízení z „obytné části“ prohlášena za nedůležitou státní památkovou správou a v trzích pořádaných přímo na nádvoří se prodala. Zlato, stříbro – jako příbory, svícny – zabavila státní banka. Některé věci se zamkly do depozitářů, či odvezly na jiné zámky. Do obytných prostor byla nastěhována dívčí škola, pak mateřská škola. Mělo tam dokonce vzniknout muzeum kinematografie.

Státní památková správa se pak v r. 1958 změnila na Státní ústav památkové péče.

Nejvíce ale protější stranu poznamenal internát učiliště podniku Kovoslužba. Po restituci se paní Sternbergová snažila dát zdevastované místnosti do pořádku. Část prvního patra užívá ona, další pak její dcera Alexandra, když přijede s rodinou. V druhém patře pak je vybudován penzion, který slouží pro potřeby zámku a pro hosty paní Sternbergové.

Okénko dnešního kiosku je původní a dříve se okénkem podávalo občerstvení pro hosty na nádvoří při honech.

TOBIÁŠKA

Společenská místnost je první ze čtyř s malovanými kazetovými stropy. Byly vytvořeny v 16. století, když byla tvrz přestavěna na zámek a v osmdesátých letech je zrestauroval Státní ústav památkové péče. Stropní malby představují biblický příběh žida Tobiáše a celý cyklus byl převzat z rytin H. Cocka podle kreseb Martina Heemskerka z roku 1556.

Na stěnách je rozmístěna část původně kompletní sbírky portrétů českých panovníků, kterou dal zhotovit Adam II. z Hradce v druhé polovině 16. století a umístil ji na zámek v Jindřichově Hradci. Po jeho smrti přešla sbírka do majetku Slavatů, kteří ji dále doplňovali. Do Častolovic přivezla část z těchto obrazů Anna Lucie Slavatová, která se provdala za Adolfa Vratislava Sternberga.

Paraván je italský, zdobený malbami s tématikou Starého zákona.

Paravan sloužil k zakrytí servírovacího stolu a dveří do přípravny, kde byly skříně na porcelán a stříbro. Jídlo

se vařilo v kuchyni v přízemí. Kuchyně a přípravna byly spojeny ručním výtahem. Za paravánem nalezneme dveře, jež mají původní dochovanou ornamentální malbu, která nebyla malovaná šablonou, jako ty ostatní, které prošlo restaurováním.

V roce 1985 v této jídelně prohlídka končila, protože probíhalo restaurování následujících tří místností, jedná se o Rytířský sál, Kuřácký a Brokátový pokoj.

My nyní vstoupíme do jedné z největších a nejimpozantnějších renesančních síní v Čechách, kde si budeme moci užít kouzelné atmosféry nočního zámku. Společně projdeme kolem kaple Božího těla přes celý sál do původně kuřáckého pokoje.

KNIHOVNA

(dříve KUŘÁCKÝ POKOJ)

I tento pokoj prošel změnou. Původně zde byl kuřácký pokoj. Jeho podobu před emigrací rodiny Sternbergů si můžeme prohlédnout na akvarelu z roku 1935 od hraběnky Nosticové.

V roce 2006 sem byly přestěhovány nejstarší a nejvzácnější tisky a byla vybudována knihovna ve francouzském stylu. Původní knihovna je v obytné části zámku.

TAPETOVÝ POKOJ

(dříve BROKÁTOVÝ POKOJ)

Tento pokoj byl vytapetován červeným brokátem. Při jeho zamýšleném restaurování v 80. letech byl brokát sejmut a pod ním objeveny tyto starší barokní papírové tapety, napodobující španělskou kůži zvanou Córdoba.

Podlahy i kachlová kamna jsou původní, z doby výstavby zámku.

A tady náš společný výlet končí, nyní se vrátíme do Rytířského sálu a pak se odeberete na schodiště vedoucí do zámeckého parku. I ten prošel několika velkými změnami. Jako příklad stačí uvést vybudování zámeckého zvěřince, obory s bílými daňky, rozária se staroanglickými růžemi (200 druhů) a Růžovou zahradu rozkládající se mezi zámkem a rybníkem, kde se pořádají svatební obřady; v těchto místech za dob učiliště byla dvě volejbalová hřiště.

BALKON

Moc Vám děkujeme za pozornost, doufáme, že se Vám náš „výlet za zámeckou minulostí“ líbil a budeme se těšit na další setkání s Vámi, ať na prohlídce zámku nebo při jiné příležitosti.